Šup do postýlky!
Jak vyzrát na malého teroristu, který večer ne a ne usnout? Možná i vy patříte mezi rodiče, jejichž ratolest se odmítá deaktivovat, aniž by se nechala uhoupat v náručí nebo alespoň držela maminku nebo tatínka za prst.
Jistojistě to začalo docela nevinně. Vaše malé miminko po večerech plakalo, a tak jste jej, přirozeně, obětavě chovali. Vždyť bylo navíc vždycky tak roztomilé, když vám usnulo v náručí…! Ovšem jak čas běžel, z malého bezmocného miminka je najednou desetikilový človíček, který vám pobíhá po bytě, a v náručí už se pořádně pronese. Nemluvě o tom, že byste si rádi aspoň občas užili klidný večer bez dítěte na rukou. Jak tedy zařídit, aby se váš potomek přeprogramoval na jednoduchý uspávací rituál, kdy mu popřejete dobrou noc, vzápětí se v celém bytě rozhostí ticho a vy budete volní? Čtěte dál, dozvíte se.
Pokud jste již lapeni v pasti a vaše dítě při usínání vyžaduje vaši přítomnost, bez trochy slz to nejspíš nepůjde. Ale nebojte, bude to trvat jen chvíli a úspěch se dostaví už do několika dnů. Důležité je držet se svého odhodlání a v žádném případě neustupovat.
Ideální je spojit uspávací proces s pravidelným rituálem, což už dost možná děláte. Zkrátka stejný postup každý den, přibližně ve stejnou hodinu (koupání, zklidňující hra, večeře…). Jakmile absolvujete všechny přípravné procedury a dítě leží v pyžamu v posteli, dejte mu najevo svou lásku a zájem. Pomazlete se, přečtěte pohádku nebo zazpívejte ukolébavku. Poté ztlumte světlo, popřejte dítěti dobrou noc a ujistěte jej, že budete nablízku, kdyby cokoli potřebovalo. Můžete třeba nechat otevřené dveře od pokoje, aby jej nepřepadl strach ze samoty. Poslední pohlazení a poté odejděte z pokoje pryč.
Jestliže bylo dítě doposud zvyklé usínat u vás nebo s vámi, docela jistě začne nejpozději v tomto okamžiku hlasitě protestovat. Vy si proto musíte vštípit do hlavy nejdůležitější pravidlo: NIKDY NEVYNDÁVAT Z POSTÝLKY!
Ačkoli vám to v první chvíli jistě bude trhat srdce, obrňte se trpělivostí a nechte dítě chvíli plakat, cca 2 – 3 minuty. Poté vejděte do pokoje, pohlaďte jej v postýlce (POZOR! Pohladit ano, vyndávat v žádném případě ne!!!), řekněte mu několik konejšivých slov, opět jej ujistěte, že se nic neděje a jste nablízku, na závěr popřejte dobrou noc a znovu odejděte.
Miminko velmi pravděpodobně bude plakat dál, a tak celý postup znovu opakujte. Sledujte hodiny nebo si nastavte časovač, abyste vždy vydrželi alespoň 3 minuty, postupně interval během večera prodlužujte na 5 minut. Celou dobu se držte zásady, že dítě můžete pohladit nebo mu dát pusu, ale rozhodně jej nechte v postýlce. Dítě totiž musí rozluštit jednoduchý vzkaz: že vás pláčem sice přivolá, ale výsledný efekt neodpovídá vynaloženému úsilí. Po nějaké době proto další pokusy vzdá a usne.
První den to sice může trvat i dvě hodiny, ale pokud vydržíte, odměna vás nemine. Následující den je třeba intervaly mezi jednotlivými příchody ještě o něco prodloužit (začněte třeba na 4 – 5 minutách a postupně se dostávejte až na 6 – 7; v následujících dnech se dostaňte až na 10). Po celou dobu vynaložte veškeré své úsilí na to, abyste na dítě působili pozitivně. Nervy s vámi dost možná budou cloumat, ale pokuste se nezvyšovat hlas. Je velmi důležité, aby dítě pochopilo, že je v bezpečí, i když zrovna nejste u něj a nedržíte jej za ruku.
Během maximálně čtyř dnů dítě všechny tyto vzkazy rozklíčuje a uspávání se rozhodně výrazně zjednoduší. Budou to dost možná náročné čtyři dny, ale vydržíte-li, efekt zcela určitě bude stát za to. V takovém případě vám přejeme mnoho klidných večerů. A pokud vám snad tato metoda navzdory své úspěšnosti připadá příliš krutá, pak je na místě přiznat si, že i když vaše dítě v tuhle chvíli usne jedině, když vás drží za ruku, až do jeho maturity to určitě trvat nebude. A ačkoli to pro vás občas může být dost vyčerpávající, dřív nebo později na to ještě rádi budete vzpomínat. Proto do blízké budoucnosti přejeme hodně sil a do té vzdálenější spoustu krásných vzpomínek.
