Mistrovství v přebalování
Jak mám proboha přebalit něco tak malého?? Určitě si dobře vzpomínáte, jak jste si v porodnici nad svým novorozeným uzlíčkem s titěrnou plenkou v ruce kladla přesně tuhle otázku. Člověk má v tu chvíli pocit, jako by se jeho ruce proměnily v nepříliš ohrabané pinzety, a umírá strachy, aby jimi toho mrňouska nějak neskřípl nebo mu jinak neublížil. Celá „operace“ pak hladinou stresu i snahou o maximální opatrnost může připomínat manévry v minovém poli. Po čtvrthodinovém intenzivním úsilí sice možná stojíte nad úspěšně přebaleným človíčkem, ovšem jímá vás hrůza už při pouhé představě, že za pár hodin, v horším případě za pár minut, si to celé zopakujete.
Mně osobně v tu chvíli výrazně pomohlo trochu drsné, leč velmi pravdivé konstatování jedné z porodních asistentek, která při pohledu na mé ustrašené počínání pronesla něco jako: „Proboha nebojte se to dítě normálně chytit a manipulovat s ním. Ono se opravdu nerozbije. Pochopte, že přežilo porod! Muselo projít porodními cestami, takže nějaké vaše přebalování ho skutečně nerozhází.“ Musela jsem uznat, že na tom něco bude, a plenky jsem od té chvíle měnila s mnohem větší lehkostí. Zároveň se s každým dalším pokusem projevovala přibývající praxe a zakrátko jsem téměř nechápala, s čím jsem na začátku měla takový problém. Po pár týdnech bych dokázala vyměnit plenu snad i poslepu.
Vy ale stojíte na pomyslné startovní čáře, maximálně pár kroků za
ní, takže tady je pár praktických tipů, jak se s přebalováním co nejúspěšněji popasovat:
Příprava = polovina úspěchu
Základ je nepodcenit přípravu. Před samotnou akcí tedy zkontrolujte, že vše potřebné máte po ruce, abyste pak s nahatým miminkem nelítali po bytě a nesháněli v jednom pokoji plenu, jinde vlhčené ubrousky nebo čisté oblečení na převlečení.
Co všechno tedy potřebujete?
- přebalovací podložku (v terénu poslouží i látková plena)
- plenu správné velikosti
- vlhčené ubrousky
- krém proti opruzeninám
- náhradní oblečení
Krok za krokem
- Důkladně očistěte kůži pod plenkou od všech zbytků moči a stolice. Pokud je miminko pouze počůrané, postačí vám praktické vlhčené ubrousky. Nešetřete jimi a použijte klidně několik. Moč je dost agresivní, a kdybyste ji neutřela, mohla by způsobit opruzeniny. Nenechte se proto ukolíbat tím, že stačí vyhodit starou plenu a bez jakékoli očisty dát miminku novou.
- Je-li pokakané, můžete k odstranění zbytků stolice použít také vlhčené ubrousky, ale v závislosti na míře „škod“ bývá mnohdy praktičtější a rychlejší umytí zadečku pod tekoucí vodou. V takovém případě nezapomeňte použít dětské mýdlo, jelikož samotná voda nedokáže účinně zbavit kůži tuků ze stolice. Ty by mohly podporovat množení bakterií. Při mytí vodou ještě pozor na její správnou teplotu. Ještě než pod proud vody strčíte zadeček děťátka, přesvědčte se, že není horká, aby nedošlo k opaření.
- Po důkladném omytí celou oblast šetrně osušte a ideálně ji nechte chvíli větrat.
- Posléze do míst, kde bude plena, naneste vrstvu krému proti opruzeninám. Ohledně vhodného množství krému panují mezi maminkami i odborníky značně rozdílné názory: od přesvědčení, že krém proti opruzeninám vlastně vůbec není potřeba, až po doporučení vyrobit z vrstvy krému jakési kalhotky, tedy obsáhnout celou oblast pod plenou. Nejlepší je nechat se v tomto ohledu vést instinktem a vyzkoušet, co vám bude vyhovovat nejvíc. Některá miminka jsou extrémně citlivá a téměř permanentně bojují s opruzeninou, jiná prakticky nepotkala krém a nemají problém. Každopádně vždycky je lepší opruzeninám předcházet, než je léčit, takže aspoň trocha krému jistě není od věci.
- V rámci prevence opruzenin přebalujte dítě co nejčastěji, používejte pleny správné velikosti (plenka nesmí být příliš těsná, ani samovolně sklouzávat). Plenky Huggies jou k pokožce velmi šetrné. Odvádějí od ní vlhkost, a tím ji aktivně chrání. Přesto by se ideálně měly vyměňovat zhruba každé 4 hodiny. Výjimku představuje noční přebalování – pokud se miminko nepokaká, je možné plenu ponechat celou noc.
CHLAPEČCI vs. HOLČIČKY
Přebalování má určitá specifika podle toho, zda máte holčičku nebo chlapečka.
U holčiček je třeba velmi šetrně zacházet se stydkými pysky. Ty prakticky neroztahujeme, pouze pokud se mezi ně dostanou zbytky stolice. Zároveň při očišťování nečistot vždy postupujeme směrem zepředu dozadu (nikdy ne naopak), aby se choroboplodné zárodky ze stolice nedostaly do pochvy a nezpůsobily děvčátku infekci.
U chlapečků pozor na důkladné očištění všech kožních záhybů pod šourkem i pod penisem. Předkožku v žádném případě nepřetahujte. Při oblékání pleny pozor na to, aby penis mířil směrem dolů. Leckterá maminka už byla nemile překvapená, když svého chlapečka našla s počůraným bříškem.
Co najdete v pleně?
V prvních dvou až třech dnech po porodu, než bude mít miminko dostatek mateřského mléka, můžete v počůrané plence objevit skvrny cihlové barvy. Nelekejte se, není to krev. Jde o skvrny způsobené uráty (tj. soli kyseliny močové), jejichž zvýšené vylučování je v této době normální.
Barva stolice se mění: prvopočáteční zelenočerná lepkavá hmota, tzv. smolka, která ze střev odchází v prvních dvou až třech dnech, se posléze změní na zelenohnědou nebo jasně zelenou polotekutou stolici s mnoha hustšími kousky. Jde o tzv. „stolici přechodného období“ v prvním týdnu po porodu, která ukazuje na to, že si organismus miminka začíná zvykat na výživu pomocí trávení. Ustálená stolice kojeného dítěte získá oranžovohnědou barvu. Vzhledem připomíná hořčici nebo míchaná vajíčka, bývá vodnatá, s kousky sraženého mléka, často velmi vydatná. Normální je i zelená nebo zeleně skrvnitá stolice. Má-li však dítě malé množství zelené stolice několik dnů, mohlo by to signalizovat nedostatek výživy. Občas se toto zabarvení vyskytuje v obdobích růstových spurtů nebo při růstu zubů. Jakmile dítě přejde na umělou výživu, začne to být teprve ta pravá libůstka pro čichové buňky, barva se změní na světle hnědou a z vodnaté nadílky se stane pevná, zformovaná stolice.
Máte-li jakékoli pochybnosti, obraťte se na lékaře. Jednoznačně jej vyhledejte v případě, že se ve stolici objeví krev, nebo pokud je stolice velmi vodnatá a páchne, dítě zvrací a vypadá špatně. Průjem se u kojenců vyskytuje zřídka, avšak může být velmi nebezpečný.
Tak. Seznam přebalovacích tipů a triků bychom měli, teď už zbývá jen popřát vám hodně zdaru při této bohulibé činnosti. Nebojte, brzy z vás bude doslova přebornice. Aby taky ne – vždyť trénink dělá mistry a vy budete mít odhadem asi tak dva tisíce příležitostí ke zdokonalení jen do doby, než vaše ratolest sfoukne první svíčku na dortu. A to velmi pravděpodobně zdaleka nebude konečná.
Ovšem nemusíte se bát, že by vás snad otrávila rutina. Přebalování je úžasná disciplína díky tomu, že jeho obtížnost průběžně narůstá. Vždycky, když máte pocit, že už vás nic nepřekvapí, objeví se nové překážky. Poprvé se vám zvýší adrenalin v době, kdy se miminko začne točit na bříško, další fází je klek a stoupání, a pak už „veselé“ nahánění pokakaného naháčka po celém bytě... Tak hodně zdaru!
