První měsíce života
Zdravé miminko je schopné vnímat zrakem okolní svět hned po narození, i když ne v plné míře jako dospělý. Nejlépe se mu daří vnímat předměty a osoby, které se vyskytují od jeho očí ve vzdálenosti asi 25-30 cm. Soudí se, že ostrost zraku novorozence je zhruba o polovinu nižší než u dospělého a jeho zorné pole je omezeno jen asi na 20° do stran od pozorovaného předmětu nebo osoby. Omezený pohled do stran je částečně způsoben nezralostí pohybového systému - děťátko není schopné řídit přesně pohyby hlavičky a očí. Své blízké okolí však zrakově vnímá.
Vnímání ostatními smysly
Dítě vnímá okolní svět od narození také ostatními smysly, tj. sluchem, hmatem, čichem a chutí. Pokud má možnost vnímat určitou věc více smysly současně, zejména zrakem a sluchem, jako je tomu například u chrastítka, snadněji ho taková věc zaujme. Zajímavé je, že novorozenec dává při vnímání okolí přednost lidským podnětům, hlavně obličeji dospělého, jeho hlasu a dotykům. Při krmení děťátka je vnímání obličeje maminky spojováno s vnímáním chuti při sání mléka, vnímáním dotyků maminky, její tělesné vůně a hlasu. Tak již v prvních dnech života dochází k upřednostňování matky před jinými dospělými.
Pohybové možnosti na zádíčkách
Po narození a v 1. měsíci života leží miminko nejčastěji na zádíčkách a neumí se samo otočit na bok nebo na bříško. Někdy se stane, že se trochu na bok natočí, ale takové natočení není úmyslné. Jedná se o bezděčný pohyb způsobený tím, že ani poloha na zádíčkách není zatím příliš vyzrálá a děťátko v ní není stabilní, pevné.
Vleže na zádíčkách neudrží ještě hlavičku ve střední poloze a má ji otočenou k jedné straně. Dítě by si nemělo oblíbit jen jednu stranu, aby pak nemělo hlavičku jednostranně zploštělou a nedošlo k asymetrickému vývoji tělíčka a držení končetin, což s tím souvisí. Nejmenší děti se rády dívají za světlem nebo kde se něco děje, něco se pohybuje. Je dobré dbát na to, aby „zajímavé" podněty nepřicházely k dítěti stále ze stejné strany, nýbrž postupně z obou stran, aby se tak děťátko snažilo samo si hlavičku přetáčet k jedné i druhé straně.
Stáčení hlavičky k jedné straně se nazývá predilekce a někdy souvisí i se zhmožděním krčních svalů při porodu. Při preventivních prohlídkách praktický lékař posoudí, zda bude potřeba, aby dítě vyšetřil neurolog a aby se začalo cíleně cvičit. Včasné cvičení a rehabilitace jsou z hlediska dalšího vývoje velmi důležité.
Pohybové možnosti na bříšku
Nejmenší miminka se na bříšku obvykle schoulí do klubíčka a hlavičku si položí opět na jednu či druhou stranu. Nožičky mají skrčené pod bříškem a ručky pod hrudníčkem. Když jim nožky natáhneme, snaží se vykonávat plazivé pohyby a mírně zvedat hlavičku. Brzy je to však unaví. Dobré je, když si miminko zvyká na polohu na bříšku od samého začátku. Musí to však být vždy v době bdění, když jsme u děťátka. Nejlépe je k tomu využít dobu při přebalování, kdy je děťátko nahaté a má volné nožky. Děti, které si na polohu na bříšku nezvykají od narození, mohou mít později potíže při přetáčení na bříško, protože se jim tato poloha nelíbí. Mohou se pak opožďovat i v následném lezení v pozdějším věku, což je velká škoda, protože lezení je pro zdravý vývoj dítěte velmi důležité. Proto by rodiče neměli opomíjet tuto první „pohybovou hru" se svým nejmenším, kterou však je nutné provádět, jen když je děťátko bdělé a nepláče. Za první pohybové pokusy v poloze na bříšku naše maličké hodně pochválíme a dáme mu najevo radost z jeho výkonu.
Komunikační a emoční reakce nejmenších dětí
Hlavním komunikačním prostředkem nejmenších děti je pláč, kterým nám dávají najevo, že se necítí dobře, že by něco potřebovaly. Když pláčou, nemusí to hned znamenat, že je něco bolí. Mohou plakat třeba proto, že je jim zima, nebo naopak horko, nebo by rády změnily svou polohu a ještě to samy nezvládnou. Mohou také plakat, že se cítí osamělé, nebo naopak z únavy, když je jejich okolí nenechá chvíli v klidu. Rodiče se jistě časem naučí být dobrými pozorovateli chování miminka a záhy poznají, co chce jejich maličké pláčem říct.
Pláčem děťátko vyjadřuje tedy určitou nelibost. Jak nám dá ale najevo, že je spokojené? Asi se dá předpokládat, že je spokojené za spánku, když není příliš přerušovaný. Spokojené je však také za bdění, kdy klidně leží a má oči široce rozevřené. Takové rozpoložení děťátka přímo vybízí, abychom si s ním radostně povídali. Nedovede se na nás ještě vědomě usmát. Odmění nás zatím pozorným sledováním naší tváře, jak si o tom povíme dále.
Můžeme si hrát s dětmi již od narození?
Svět, do kterého se děťátko narodí, se významně liší od prostředí, v kterém žilo před narozením, a proto je pro novorozence značně náročné se novému a velice odlišnému prostředí přizpůsobit. V důsledku toho někteří soudí, že dítě na počátku novorozeneckého období je plně zaujato zvládáním fyziologických procesů adaptace na nové prostředí (dýchání, řízení teploty atd.) a uspokojováním svých tělesných potřeb (potřeba potravy, spánku atd.). Proto nemůže mít zájem o hru. Na to lze však namítnout, že již novorozenec je schopen vnímat své nejbližší okolí, že upřednostňuje lidský obličej i hlas a zaměřuje na ně pozornost, takže není úplně zaujat jen uspokojováním svých biologických potřeb. V prvních dnech života však na pokusy rodičů upoutat pozornost dítěte na dospělého nebo na hračky reaguje málo. Přesto jsou pokusy rodičů o upoutání pozornosti děťátka důležité. Různé studie ukázaly, že čím víc má dítě příležitostí pozorovat obličej dospělého, tím více poroste jeho zájem o okolní svět.
Pokud hru chápeme jako činnost, která má významné vývojové účinky, můžeme se domnívat, že se hra vyskytuje u našich nejmenších od samého narození. Je jen třeba, abychom využívali pro hru vhodných chvilek, kdy je děťátko klidné, bdělé, s široce otevřenýma očima.
Obličej dospělehé jako první "hračka"
Na základě výzkumných prací bylo prokázáno, že novorozenec nejenže dává přednost pozorování lidského obličeje před ostatními věcmi, ale že je schopen i napodobovat některé jeho mimické reakce. Když se nad děťátko dospělý nakloní a provádí některé mimické pohyby jako například otevírání úst, špulení rtů, může se dočkat, že se miminko pokusí provést stejný pohyb, jaký vidí u dospělého. Je to zvláštní druh nápodoby, který se vyskytuje v tomto nejranějším věku.
