Jak vyzrát na večerní koliky
Mění se vaše spokojené miminko v podvečerních hodinách ve vřeštící uzlíček, který nelze utišit dudlíkem, houpáním, chováním, prostě ničím? Pokud je mu 14 dní až 3 měsíce, velmi pravděpodobně trpí tzv. kolikou, kterou zejména starší generace nepřesně označuje jako „prdíky“. Děťátko totiž při takovém záchvatu skutečně působí dojmem, že ho trápí bolest bříška. Křičí, prohýbá se, kroutí se, občas z něj v důsledku těchto prostocviků skutečně nějaký prdík vyletí. Pak se může stát, že se jako mávnutím kouzelného proutku zcela zklidní, ale do dvou minut to celé začne nanovo. Vy jste přirozeně zoufalí, protože nevíte, jak byste svému broučkovi pomohli.
Ještě než mu začnete servírovat nějaké „prdíkové“ kapičky, zkuste tzv. utišující reflex, který ve své knížce Nejšťastnější miminko v okolí popisuje věhlasný americký pediatr Harvey Karp. Ač se to zdá neuvěřitelné, lze řvoucí miminko (ano, i takové, které vytrvale vřeští již dvě hodiny) v pěti jednoduchých krocích během několika málo minut utišit.
5 kroků k tichu
- Těsné zavinutí
- Polohování miminka na bok či bříško
- Šumivý tišící zvuk
- Rytmické houpání
- Sání
A teď pěkně podrobně:
Kombinací výše uvedených kroků miminku napodobíte prostředí dělohy, v němž mu bylo tak dobře. Proto se velmi rychle zklidní. Podmínkou úspěchu této kouzelné formulky je ovšem to, že nesmíte vynechat ani jednu ingredienci. Čtěte dál a úspěch vás nemine.
1) Těsné zavinutí
Nejlépe se k tomu hodí velká tetraplena. Položte si ji před sebe tak, aby před vámi byl kosočtverec. Horní cíp přehněte ke středu – vznikne tak tvar diamantu. Miminko poté položte směrem k sobě tak, aby mu nad horní okraj tetrapleny vykukovala jen hlavička. Poté jeden boční cíp pleny obtočte kolem miminka. Dbejte přitom na to, aby jeho ruka, kterou jste zavinuli, byla natažená podél těla. Jakmile by ji děťátko mělo pokrčenou před tělem, několika pohyby by se ze zavinutí uvolnilo. Druhou ruku zatím ponechte mimo. Jakmile zastrčíte první cíp pod tělíčko (aby zavinutí pevně drželo), přehnete spodní cíp přes nohy nahoru. Poté pokračujete druhým bočním cípem, který obtočíte kolem těla stejně jako ten první. Znovu dejte pozor na to, aby ruka miminka byla těsně u jeho těla.
Některá miminka se výrazně zklidní už v průběhu tohoto procesu. Pokud vaše stále ještě vřeští, neklesejte na mysli, ještě nejsme u konce.
2) Polohování miminka na bok či bříško
Jakmile je miminko zavinuté a promění se v jakousi housenku či kukličku, vezměte si ho na ruku a položte si ho na předloktí bříškem dolů nebo alespoň na bok. Deaktivujete tím pocit padání a následného úleku, který takto malá miminka v poloze na zádech někdy mívají.
3) Šumivý tišící zvuk
Nakloňte se k hlavičce miminka a do ucha mu velmi hlasitě začněte syčet („šššššš“). Zvuk musí být přinejmenším tak hlasitý jako pláč miminka, aby jej vůbec zaznamenalo. K čemu je to dobré? Tento zvuk miminku připomíná šumění krve v žilách a tepnách, které slýchalo u maminky v bříšku. Znovu tak navozujete uklidňující prostředí dělohy. Jak pláč oslabuje, můžete postupně tišit i své syčení, avšak úplně ztišit byste se neměli. Miminku je šumivý zvuk velmi příjemný, ticho je pro něj naopak nepřirozené, až rušivé. Možná vás to překvapí, ale v děloze bylo v permanentním hluku, jehož hladina dosahovala až 80 dB. Pokud vám při tišení už nebudou stačit plíce, můžete si vypomoci některým z domácích spotřebičů. Podobně účinně jako vaše „Ššššš“ totiž funguje i zvuk vysavače, fénu, pračky či šum rozladěného rádia.
4) Rytmické houpání
Jakmile je miminko svázané, obrácené na bok či bříško a do uší mu posíláte šumivý zvuk, je načase přidat ještě rytmické houpání, na které bylo v bříšku zvyklé, když jste chodila. Posaďte se na pohovku s koleny u sebe, předloktí si opřete o stehna a rytmicky s nimi v rychlém tempu pohybujte ze strany na stranu, cca 5 cm každým směrem. Je-li miminko hodně rozrušené, je třeba začít rychle a prudce. Sami po několika pokusech zjistíte, jaká frekvence je pro vaše miminko ta nejlepší. Teď už máte ukonejšení vašeho drobečka doslova nadosah.
5) Sání
Sání je základním reflexem, který po narození zajistí miminku přežití. Zároveň jej také uklidňuje, proto mu jako třešinku na dortu při aktivaci tišícího reflexu nabídněte dudlík nebo svůj prst. Jen pozor na příliš dlouhé nehty a pochopitelně mějte umyté ruce.
Budete-li se držet popsaného postupu a všechny kroky provedete správně, podaří se vám miminko ukonejšit do několika málo minut. Pokud byste se s tišící metodou Dr. Harveyho Karpa chtěli seznámit podrobněji, sáhněte v knihkupectví po knížce Nejšťastnější miminko v okolí. V záplavě knih na téma péče o miminko je tato jednou z těch, které skutečně stojí za to přečíst.
